na kole za hranice
Z našeho, zatím "skromného" cestování na kole za hranice
.... Dunajská cyklostezka 2007 - Donaueshiengen -
Deggendorf - 1. část (časově druhá) 30.6 - 9.7.2007 - ujeto celkem 574 km (Z+z)
30.06.07 Ingolstadt - Herr Saal 25,94
km
Cestovní
deníček - 7.7.2007 - den osmý
K snídani se nám podařilo zakoupit bulky byť jsme je neměly objednané.Než
jsme se najedli a zabalily bylo deset a vyrážely jsme na další etapu
s cílem Kelnheim - Herrn-Saal. Protože po pravém břehu nebyla stezka
značená rozhodly jsme se, že se vrátíme do Inglostadtu a pojedeme
po pravém břehu. Brzdy byly fakt blbé, brzdná dráha snad 100 m s neuvěřitelným
zpožděním, začala jsem vyhlížet Fahradservis a smířila se s tím, že
mě to bude stát nějaké euro. Sázela jsem na Wohburg, protože se blížila
sobota poledne, byla to poslední šance... a opravdu na náměstí servis
a dokonce majitel pán v letech mluvil anglicky. Zprovoznil mi zadní
brzdu a nakonec i přední, koupila jsme si jednu novou páčku za 10
Eur,celkem jsme zaplatila 25 eur, ale brzdy brzdí perfektně. Než se
opravilo kolo stihly jsme pekárnu i zmrzlinu a Zdenička v servisu
dostala navíc lízátko a bombóny. Při výjezdu z města jsme zastavily
v Nettu a doplnily vodu, pečivo, Zdenička si přála marmeládu a navíc
jsme vzala mazací žervé - příprava na zavírací den neděli. A předjeli
jsme skupinu mladých Italů co také tankovali u netta (po druhé).U
Bad Goggingu jsme zvolily pravou variantu a uděly jsme dobře - byla
fakt pravá...mezi chmelnicemi, polema ze šparglem a hlavně tam byli
závody borců cyklistů...docela nás vzalo jak makali. Zdenička barvitě
komentovala jejich vybavení od bot až po řídítka. Do Welteburgu jsme
dojely právě když přijela loď. Za Zdeničku nechtěli nic,ale 6 Eur
za dospělého a kolo není zrovna málo. Super bylo, že kola měly přednost,
takže nám zvedla zábranu a napochodovali jsme na Loď první před tou
strašnou spoustou lidí co tam čekala už určitě strašně dlouho. Ukořistili
jsme první řadu na přídi. Soutěska byla pěkná, ale myslela jsme že
toho tam bude více a Zdenička byla velmi rozčilená, že cca od půlky
tam jezdí normálně na kole a přitom tam nevede stezka. V Kelnheimu
byly zrovna nějaké slavnosti, takže jsme procházeli spíše prodírali
se mezi lidmi, koupily jsme si velké preclíky a na místě si dali palačinku,
Zdenička na sladko a já na slano s weisbearem. Přejeli jsme Alt Muhtal
a podle řeky za chvíli byly v Herrn Saalu. Kemp byl úplně super, statek
s krásnou loukou na stany stodolou s houpacím lanem na slámě. Nabízejí
i spaní na slámě v boxech pro čtyři. Zdenička si našla hned kamarády,
bylo tam spousta dětí. Dokonce tam byl někdo s vozíkem s tak půlročním
miminkem. Dojedli jsme se maxipreclíkem a dali jedno kolo kostiček
Ámose a šli do hajan.