|
13.7. pondělí
Ráno pršelo, resp poprchávalo, obloha zatažená jak kdyby mělo pršet
celou věčnost a strašná kosa...nechaly jsme si tedy vše teplé, co
jsme měly i na den plus zimní rukavice. Do nového dne mě uvítalo
zadní kolo stojící na ráfku...takže výměna, lepení v kose nepřipadalo
v úvahu. Teploměr nám naměřil 8 stupňů a to jsme vyjížděly zase
skoro v poledne. Před odjezdem jsme si udělaly procházku k Selfossu
a Dettifossu. Zavrhly jsme postupně všechny odbočky pro obdivování
krás kaňonu zblízka a spokojily se s pohledem a výhledem z F862.
U Vesturdaluru když jsme seděly a svačily poslední sušky a čaj (původně
jsme chtěly jet do kaňonu uvařit kvůli chybějící vodě, ale kopec
a čas nás přesvědčil. že budou stačit sušky a čaj) přišel k nám
jiný cyklista, který nás dojel. Byl to borec z Něměcka, jel z Mývatnu,
ke kterému projel přes vnitrozemí od Landmanalaugaru po F26... a
v květnu byl v Praze na maratonu. Cesta se postupně zlepšovala a
krajina měnila v zelenou a pak ještě zelenější s ovečkami a před
Ásbyrgi jsme dokonce projely něčím takovým jako březovým hájkem.
Do Ásbyrgi jsme dorazily před osmou, nakoupily jogurty a tousťák
na snídani, těstoviny k večeři a zašly do infocentra zaplatit kemp.
Při té příležitosti jsme si tam prohlédly výstavku o přírodě a koupili
si obrázkovou "mapu - atlas" islandských ptáků a rostlin.
Večeře byla moc dobrá, přeci jenom rajčata z plechovky a vše posypané
sýrem, je jiné než instatní z pytlíku... Po večeři jsme zajely až
na samotný konec Ásbyrgi, k jezírku abychom se pokochaly zvláštností
místa sevřených skal do podkovy, které vytvořil pravděpodobně kus
ledovce, který se odloupnul po nějaké erupci před několika tisíci
lety. Nebo je to od kopita osminohého koně nějakého severského vládce.
|