|
17.7. pátek
Ráno byť jsme nebalily tak jsme to měly jen taktak, ještě jsme si
stihly i koupit lístky na informacích. Nejprve přijel malý autobus,
ale protože bylo hodně lidí, operativně ho vyměnili za velký. Za
necelou hoďku jsme byly vDalvíku, kde si všichni museli vyměnit
vouchery na loď za lístky. Sedly jsme si do vnitřní kajuty i když
já jsem vybíhala ven se kochat a fotit. Bohužel Zdeničce bylo zase
špatně, takže tříhodinová cesta pro ní byla utrpením. Pouštěli nějakou
bláznivou komedii, takže snad trochu jí to chvilkama pomohlo. Okolo
dvanácté jsme dorazily na Grímsei a vydali se hned severním směrem
okolo letiště za polární kruh. Šly jsme okolo symbolického rozcestníku
s kilometráží do Rejkavíku,Londýna, New Yorku, Moskvy a Tokia. Začaly
nálety rybáka arktického. Je to šílený pták a věřím tomu že opravdu
může ublížit, když nic jiného je to nepříjemné i když mě jen po...Na
útesech opravdu bylo spoustu papuchalků. Byly legrační a miloučkatí.
Posouvaly jsme se pomalu od jednoho útesku k druhému a nemohly jsme
se na ně vynadívat, jak legračně plachtí vzduchem, jak nosí rybky,
jak plavou. Udělaly jsme spousty fotek a nakonec jsme si musely
říci, že půjdeme a už nebudeme zastavovat. Stejně jsme stihly obejít
jen půl a kousek ostrova. Viděly jsme konečně i zblízka ovečky,
které před námi nezdrhly a pózovaly jako modelky. Vesničkou jsme
prošli ke kostelíku a měly jsme to tak akorát se zastavit pro certikát
a na vafle s čajem a kávou. Na lodi si nás dokonce odškrtli, takže
opravdu ty jména, která po nás chtěli měla smysl. Požádala jsme
personál o prášek proti nevolnosti, ale stejně Zdeničce nebylo dobře.
Objevila v podpalubí postele, a celou cestu tam proležela. Autobus
v Dalvíku už na nás čekal. Do Akuroury jak překřtila Zdenička Akureyri
jsme dojely okolo osmé. S hledáním přijatelného jídla které by Zdeničce
vyhovovalo a nezruinovalo náš rozpočet jsme neuspěly, takže jsme
skončily ve Straxu za kempem. Překvapivě po dlouhých dohadech jsme
skončily u těstovin s rajčaty a protlakem. Večeřely jsme u kuchyňky
a potkaly jsme se tam s dvěma mladými skauty, kteří objeli Island
stopem během několika dní a chystají se na skautský sraz do Rejkjavíku,
bylo s nimi příjemné pokecání. Zdenička doběhla ještě jednou do
Straxu pro čaj na který jsme zapomněly a dostala i na zmrzku, když
nakonec po předchozím divadle při nákupu večeře i "normálně"
povečeřela. Ob stan jsme si všimly cyklisty, kterého jsme viděly
už u Gejziru, s takovým malým rakvičkovým stanem s tibetstkými praporky.
Zítra nás čeká přesun do Rejkjavíku, takže brzské vstávání, abychom
se dostaly do autobusu.
|