|
15.7.středa
Vstávaly jsme brzy, potřebovaly jsme koupit lístky na velryby a
rezervaci jsme měly až na 16.7. Docela jsme i rychle zabalily, v
přístavu jsme byly včas a lístky sehnaly. Dostaly jsme k lístkům
i kinedryl. Lístky byly nekřesťansky drahé 93 EUR za obě...každá
sranda holt něco stojí. Loď + plachetnička byla krásná. Dostaly
jsme nepromokavé oteplené overaly, které jsme si oblékly na ty všechny
naše věci co jsme měly na sobě, takže nám bylo krásně teploučko.
Bohužel než jsme dopluly k místu, kde se daly pozorovat velryby,
Zdeničce bylo špatně,takže z toho skoro nic neměla. Velryby jsme
viděly, pár jich bylo i hodně blízko. Je hezké je pozorovat jak
vyfyfukují bubliny, pak se provlní tělo a nakonec zmizí pod vodou
i trčící ocas nahoru. Okolo Lunday, papuchalčího otrůvku je snad
na milión papuchalků. Jsou to strašně legrační roztomílí ptáčkové.
Prý stejným způsobem jako letajíi plavovou pod vodou. Na ostrově
hnízdí. Dostala jsem výborné kakao a koláček. Zdenička ta nic, ta
měla jediné přání postavit se na pevnou zem. Plachta sice byla vytažena,
ale nebyl dobrý vítr, takže z plutí pod plachtami bez motoru nic
nebylo. Po příjezdu do přístavu jsme šly do velrybího muzea, které
jsme si prohlédly a Zdenička si odpočinula. Já jsem mezitím doplnila
zásoby v supermarketu a vyrazily jsme. Cesta s větrem v zádech byla
příjemná, jen na několika úsecích jsme jely na západ, takže byl
vítr z boku. Nejhorší to byla u jezera Losavtn, obrovský vítr. Zdenička
byla utahaná. přeci jenom ta "mořská" nevolnost ji dala
zabrat. Myslela jsem, že u hotelu Edda u Losavatnu se dá i stanovat,
protože když jsme jely před pár dny obráceným směrem viděla jsme
tam stany...nedalo...dostaly jsme odkaz na SigridarStadir kde podle
mapy a podle recepce hotelu měl být kemp. Nebyl ...to jsem věděla,
protože jsem na to koukala když jsme jeli v obráceném směru. Nicméně
k farmě jsme dojely, byla opuštěná, našly jsme tam jen jednoho starého
pána, tak jsme požádaly o to, zda si můžeme postavit stan a o vodu...to
byla domluva. Mluvil jen islandsky ale ještě, že se dá kývat hlavou
a ukazovat rukama...Stan jsme si postavily u takového minilesíčka
pár kroků od upatí Fornastadafjallu. Bylo to krásné, nekonečná příroda
náš stan a my...jen z dálky jsem trochu doléhal hluk z jedničky
která vede údolím.
|